Západomoravský aeroklub a letecké dny v Třebíči v letech 1947 a 1948

Třebíčský aeroklub vznikl krátce po skončení druhé světové války. Doba byla plná plánů a očekávání lepších časů a zejména mládež upírala své zraky k obloze. Dne 24. 8. 1945 se v Národním domě uskutečnila zahajovací schůze odbočky Českého národního aeroklubu v Třebíči. Představitelé města na ní projevili úmysl zřídit v blízkosti Třebíče letiště a všemožně podporovat letecký dorost. Čestným předsedou nově vzniklého aeroklubu byl zvolen poručík Stanislav Huňáček. Čestnými členy byli zvoleni další dva hrdinové – letci E. Krajina a J. Svoboda, kteří v odboji položili své životy.
Aeroklub měl od začátku velikou podporu veřejnosti a zájem o létání byl obrovský. Počet jeho členů se počítal ne na desítky, ale na stovky. Někteří se stali adepty plachtařského sportu, mladší pak pracovali v oboru leteckého modelářství. Činnost aeroklubu však byla poznamenána problémy s vhodnou letištní plochou. Vyhlédnuté pole mezi Třebíčí a Kožichovicemi se stále nedařilo vykoupit, a proto plachtaři využívali prozatímní plochu po levé straně ulice Hrotovické, kde byl po čase postaven i dřevěný hangár.

Mladí členové aeroklubu J. Polák, V. Šenekl, J. Kriška a O. Bouzek u hangáru na prozatímním letišti.
Foto: album Vladimíra Piska.

Prvními letadly aeroklubu byly školní kluzák ŠK-38 a lehký vrtulový Piper L-4, který byl osobně vybrán a z Prahy přelétnut Stanislavem Huňáčkem. Mladým letcům se během roku 1946 podařilo navázat mnoho kontaktů se spřátelenými aerokluby, zejména v Brně – Medlánkách, a tak se rozhodli uspořádat v Třebíči veliký letecký den s účastí mnoha letadel a pilotů z celé Moravy. Součástí příprav na uspořádání leteckého dne bylo zválcování provozní plochy prozatímního letiště v šíři minimálně 30 metrů po celé délce ve směru převládajících větrů západ–východ, v tomto případě od silnice od hangáru až k lesu Lorenzových sadů.

Montáž nového kluzáku byla velkou událostí pro všechny adepty létání.
Foto: album Vladimíra Piska.

V neděli 31. srpna 1947 se konal v Třebíči první poválečný letecký den. Jeho pořadatelem byl třebíčský aeroklub již pod novým názvem Západomoravský aeroklub Třebíč. Počasí se vydařilo, a tak již během dopoledne přicházelo mnoho občanů na prozatímní letiště, aby si prohlédlo shromážděná letadla, hangár a ostatní letecká zařízení. Potřebné informace a pokyny byly přítomným divákům předávány z reproduktorů, které nainstaloval na ploše letiště člen aeroklubu pan Arnošt Uhlíř, provozující rádiozávod na Stařečce. 
Odpolední program byl zahájen proslovem J. Šilhana, předsedy aeroklubu, a poté už převzal řízení letového provozu pan Antonín Nožička.
Start větroně z navijáku předvedl instruktor V. Poušek a dosáhl při něm času 16 minut, což svědčí o příhodném počasí i umění pilota.

Nový třebíčský větroň Krajánek byl velmi vkusně ozdoben žraločíma očima a zuby a vzbuzoval nejen pozornost, ale i veselí, zejména u dětí.

Žraločí výzdoba na větroni Krajánek, Třebíč 1947.
Foto: album Vladimíra Piska.

Po únorových událostech a politických změnách se činnost aeroklubu v Třebíči začala stávat stále komplikovanější. Pokračovala sice zdánlivě beze změn, ale tento stav neměl trvat dlouho. Výbor aeroklubu se po zkušenostech z minulého roku opět rozhodl uspořádat letecký den mimo jiné proto, aby posílil klubovou pokladnu.

Hojná návštěva diváků leteckého dne v Třebíči v roce 1948.
Foto: album Vladimíra Piska.

Dne 12. září 1948 se uskutečnil druhý poválečný letecký den v Třebíči. Počasí bylo opět vynikající, účast diváků byla velmi početná, také přítomnost hostů z jiných aeroklubů s jejich letadly byla bohatá. Probíhaly také vyhlídkové lety a program byl obměněn proti minulému roku o dvě zajímavá vystoupení. Prvním byla samostatná akrobacie třebíčské rodačky Marie Kopečkové na motorovém dvoumístném letadle Z 381. Druhým novým vystoupením byl hromadný seskok slovenských výsadkářů z Bratislavy, kteří přiletěli letadlem DC 3 Dakota. Svoje vystoupení zvládli bezchybně i na malém prostoru třebíčského prozatímního letiště a svými padáky zaplnili nebe v závěru programu. Přímo před očima početných diváků předváděli nacvičené kotrmelce i techniku seskoku, odpoutání padáků a jejich skládání do obalů.

Doskok výsadkářů byl jednou z atrakcí leteckého dne.
Foto: album Vladimíra Piska.

Průběh i výsledek leteckého dne byl hodnocen velmi dobře. Při programu došlo pouze k malé kolizi mezi dvěma letadly při pojíždění na zemi, při níž byla poškozena vrtule a křídlo.  Fotografie ze sbírky Jindřicha Bárty.

Činnost Západomoravského aeroklubu byla postupně utlumena a nemalou měrou k tomu přispěla i začínající výstavba průmyslových podniků na místě prozatímního letiště – dnešní areál v okolí ulice Průmyslová. V roce 1950 byla převezena letadla i vybavení z Třebíče na letiště v Křižanově, kde určitá část našich letců pokračovala v činnosti. V následujících letech zůstal v Třebíči činný jen modelářský odbor aeroklubu. Ke zřízení stálého letiště u Třebíče došlo až v roce 1995, ale to už je docela jiný příběh.

Text: Jaroslav Bašta, podle vzpomínek Vladimíra Piska st.

Publikováno v katalogu k výstavě „Vzduch je naše moře“.