Meziválečné období – zrádné vzdušné proudy
Období tzv. první republiky se vyznačovalo bouřlivým vývojem v mnoha oborech lidské činnosti a letectví bylo do značné míry výkladní skříní mladého Československa. Úspěchy sklízeli nejen naši piloti, ale také domácí konstrukce letadel vyvíjené nejen pro naši armádu, ale i začínající leteckou dopravu a nezřídka i prodej do zahraničí. Létající stroje se stávaly oblíbeným dopravním prostředkem pro movité cestující, ale také pro přepravu spěšných zásilek, což dokládá nouzové přistání letadla převážejícího poštu, které se odehrálo v srpnu 1925 jižně od Třebíče. Jednalo se pravděpodobně o pravidelný spoj mezi Prahou a Brnem. Nebe nad naší zemí se plnilo letadly stále více a oblast Vysočiny nebyla výjimkou. Právě tehdy se poprvé objevilo „okřídlené“ heslo – Vzduch je naše moře!
Největším uživatelem letadel byla samozřejmě armáda. Není tedy divu, že právě vojenská letadla byla k vidění nejčastěji. V říjnu roku 1926 byl nucen pro poruchu motoru nouzově přistát u Stříteže letoun typu Aero A-12.69 s pilotem T. Rašnerem a pozorovatelem J. Malým. Stroj i letci byli od Leteckého pluku 2 z Olomouce. Po příjezdu mechaniků byl letoun demontován a dopraven do Třebíče k odvozu po železnici. Snad právě tehdy si důstojníci olomouckého pluku vyhlédli pole u Stříteže, neboť hned následujícího roku v srpnu, kdy na jihozápadní Moravě probíhaly vojenské manévry, zde bylo zřízeno polní letiště jedné letky Leteckého pluku 2.
Ilustrační snímek vojenského letadla Aero A-12 se znakem Leteckého pluku 2 z Olomouce na trupu.
Foto: archiv Spolku historie letectví Třebíč.
Všeobecná obliba „aeroplánů“ se projevovala také pořádáním četných leteckých dnů a produkcí, které však mnohdy přinášely značně dramatické okamžiky. Většina těchto ukázek byla totiž pořádána soukromými společnostmi nebo pobočkami celostátní organizace s názvem Masarykova letecká liga, které provozovaly letadla často pocházející ještě z dob války. U těchto dosluhujících strojů stačil i silnější vítr, aby značně znepříjemnil jejich posádkám let či přistání. Únava materiálu, ale i zhoršené počasí, často spojené s nepozorností, mnohdy vedly k vážným haváriím. Příkladem může být nehoda, která se odehrála 11. 9. 1927 po skončení leteckého dne u Moravských Budějovic. Letadlo typu Aero A-14 krátce po startu ke zpátečnímu letu do Olomouce provedlo několik obratů v nízké výšce. Pilot se zřejmě chtěl rozloučit s přihlížejícími, ale řízení se mu vymklo z rukou a vše skončilo havárií, při níž oba letci na palubě utrpěli zranění.
Další letecký den se v Moravských Budějovicích odehrál 15. 9. 1929 a opět při něm došlo k havárii. Jejím nechtěným aktérem se stal letoun Aero A-1.28 z Moravského aeroklubu v Brně. Během odpoledních vyhlídkových letů s pasažéry došlo k závadě na motoru a letadlo se rozbilo o zem. Pilot Josef Zapletal byl se zraněním nohy převezen do třebíčské nemocnice. Pasažér Zdeněk Rainisch vyvázl bez zranění.
Pro obyvatele Třebíče byl letecký den roku 1931 spojen s tragickou smrtí pilota Václava Peřiny během akrobatického vystoupení. Místo havárie dodnes připomíná pamětní mohyla v Lorenzových sadech. Mnohem horší následky však mělo neštěstí během leteckého dne v Jemnici dne 14. 8. 1932. Pořadatelem byl Moravskoslezský aeroklub z Brna. Téměř celý program proběhl k velké spokojenosti mnoha diváků, ale během vyhlídkových letů s pasažéry havaroval letoun Aero A-14. Pilot Vilém Kolařík startoval k letu s cestujícími – Bohumilem Zoufalem, řeznickým pomocníkem z Třebíče, a jeho bratrem Emilem Zoufalem, mlynářem z Hobzí. Když bylo letadlo ve výšce 80–100 metrů, bylo zasaženo náhlým poryvem větru a spadlo do vývrtky, ze které jej už pilot nestačil vybrat. Oba pasažéři přišli o život a pilotovi musela být v kotníku amputována rozdrcená levá noha.
Text: Jaroslav Bašta
Publikováno v katalogu k výstavě „Vzduch je naše moře“.