Poslední dny války přinesly bombardování

Vážení Třebíčané. Letos v květnu tomu bude již 75 let od doby, kdy skončila druhá světová válka. Členové Spolku historie letectví Třebíč připravovali ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a dalšími dobrovolníky výstavu „Poslední dny války, první dny míru“, která měla pomocí dobových artefaktů, dokumentů a fotografií připomenout tehdejší dění ve městě a blízkém okolí. Výstava se měla uskutečnit ve dnech 4. – 17. května v malém sále Národního domu. Vzhledem k současné těžké situaci musela být výstava, i doprovodné akce s ní spojené, bohužel odložena. Jedním z témat plánované výstavy je i otázka leteckých útoků, který si vyžádaly na sklonku války i mnoho civilních obětí. Málo známým faktem je, že 8. května 1945 útočily sovětské bitevní letouny i v Třebíči a blízkém okolí. Tuto událost bychom vám rádi přiblížili v následujícím příspěvku.

S blížící se frontou, začaly se na Třebíčsku objevovat německé vojenské jednotky a bojová technika. Koncem dubna se východní fronta po osvobození Brna zastavila před Moravským Krumlovem. Německé oddíly se pokusily vybudovat obrannou linii na hřebenech místních kopců. Shodou okolností se právě v těchto místech nachází pásmo opevnění, budované před válkou Československou armádou. V těchto dnech se také nad naším krajem začalo ve větších počtech objevovat i sovětské letectvo. Stíhací letouny i bombardéry s rudými hvězdami místní obyvatelstvo vítalo radostným máváním. Často se také nad krajinou proháněly bitevní „Šturmoviky“, které si u nepřátel vysloužily přezdívku „černá smrt“. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že letadla osvoboditelů na samém konci války přinesou smrt i mnoha nevinným lidem, toužebně vyhlížejícím blížící se mírové dny.

Jeden z občanů Hartvíkovic si 8. května zapsal do svého deníku následující záznam:
„Největší bouře v létě není nic proti tomuto. Od 17:30 do 17:55 hodin bombardují Rusové v Třebíči, je to vše dnes strašné. Rány z posunující se fronty na okrese Krumlov slyšíme již ze západu, to již jsou Rusové v Třebíči.“

Obloha nad jižní Moravou a Vysočinou byla operačním prostorem 5. letecké armády vzdušných sil Sovětského svazu. Ta měla kromě letadel stíhacích ve výzbroji hlavně bitevní stroje typu Il-2, známé pod přezdívkou Šturmovik. Pro účely bombardování používala dvoumotorové letouny typu Petljakov Pe-2 a v neposlední řadě střední bombardéry typu Boston americké výroby. Stíhací letouny typu Lavočkin a Jakovlev prováděly průzkumné akce, spojené s napadáním pozemních cílů. Velká většina letectva Rudé armády byla určena k přímé podpoře pozemních vojsk. K vyhledávání nepřítele sloužila také průzkumná letadla Polikarpov Po-2, přezdívaná Kukuruznik. Tato lehká letadla byla využívána mimo jiné i ke shazování letáků. Na Třebíčsku jich byly shozeny stovky tisíc, byly určeny místnímu obyvatelstvu a vyzývaly k sabotování německé vojenské činnosti a pomoci blížící se Rudé armádě.

Jeden z letáků, shazovaných na konci války na Třebíčsku sovětskými letadly.

Po vypuknutí Pražského povstání dostala Rudá armáda rozkaz obnovit postup na západ. Dne 7. května byl zahájen útok v prostoru Ivančic a Moravského Krumlova, podporovaný silným leteckým bombardováním. Na rozdíl od dobře zamaskovaných německých vojsk místní obyvatelstvo utrpělo značné ztráty na majetku, ale hlavně na životech. V Ivančicích se stal obětí náletu také jeden sovětský voják. V Dalešicích bylo dokonce 27 nevinných obětí.

Útoky letadel pokračovaly i v noci a druhého dne sovětská letadla shodila nad obcemi Třebíčska tisíce letáků vyzývajících německé vojáky ke kapitulaci a složení zbraní. Němci ovšem dobře věděli, jaký osud by je čekal v ruském zajetí, a pokračovali tedy v rychlém ústupu na západ. Tato okolnost ovšem donutila velení Rudé armády k obnovení náletů. Přesto, že už bylo oficiálně podepsáno příměří, ruská letadla byla vyslána s cílem zničit veškerá vozidla německé armády a zastavit jejich pohyb. Posádky letadel měly toho dne velmi jemné prsty na spouštích zbraní. Záminkou k odhozu bomb bylo často jen podezření, cílem se stávaly vesnické mlátičky, cyklisté na silnici, nebo hrobník kopající hrob. V Moravských Budějovicích zahynul jeden člověk, v Čáslavicích čtyři, další mrtví byli ve Valči a na mnoha dalších místech. Bombardování se nevyhnulo skoro žádné obci na jihozápadní Moravě.

Třebíč vyvázla jen zázrakem, bomby padaly pouze na německou kolonu v Týně. Jednalo se o vozy, převážející munici z Třebíče za město, do prostoru lesa, zvaného Dubiny, kde Němci zřídili provizorní sklad munice. Po cestě z Týna, kolem rybníka Zámiš, směrem na obec Budíkovice právě jela řada nákladních automobilů a povozů, tažených koňmi, naložených vojenským materiálem. Letadla Rudé armády se objevila náhle, zaútočila dávkami palubních zbraní a brzy začaly padat i bomby. Útok ale nebyl příliš přesný, většina bomb spadla do okolních podmáčených polí a nevybuchla. O život nepřišel nikdo, jen u cesty mezi domy zůstal ležet mrtvý kůň a několik domků v Týně bylo střepinami pošramoceno.

Uvedenou událost popsal ve svých vzpomínkách i třebíčský kronikář, pan Jiří Joura:
„Odpoledne sovětská letadla – stíhačky zaútočily na sklad munice v Dubinách a odjíždějící trén s municí. Svrhly také několik bomb na louku za plovárnou. V tu dobu proskočila mezi občany zpráva, že Rusové jsou již ve Štěpánovicích. Byla to mylná informace, poněvadž Moravské Budějovice a Jaroměřice byly osvobozeny až ve večerních hodinách.“

Vzpomínka je zajímavá zejména údajem o bombách, které měly dopadnout na louku za plovárnou. Zřejmě je tu míněn pozemek za dnešním koupalištěm Polanka. Z jiného zdroje bohužel tuto informaci potvrzenou nemáme. Dalším očitým svědkem, který si vše poznamenal do svého deníku byl kustod třebíčského muzea, pan Josef Zejda. Jeho zápis hovoří o leteckém útoku velmi barvitě:
„Z osmého na devátého v noci v Třebíči nikdo nespal. Občanstvo bylo v krytech a ve sklepech. My jsme ale spali klidně v bytě. Odpoledne osmého ruská letadla bombardovala německý trén u Týna. Nastal zmatek. Já s manželkou jsme byli ve městě na Horce, museli jsme také do krytu v bývalé mlékárně. Bylo 4 hod. odpoledne. Osmého byl kritický den.“

Sovětské průzkumné letadlo typu Polikarpov Po-2, zachycené v letu nad Třebíčí místním optikem a fotografem, panem Robertem Vrbkou.

Nálet na německé vozy u obce Týn je zaznamenán také v hlášení sovětských letců, které se dochovalo v archivech. Jeho překlad hovoří spíše řečí čísel, přesto je velmi cenným dokladem popisovaných událostí:
„V 17:35 hod. velitel 7. gardové bitevní letecké divize zaslal bojový rozkaz: 131. gardovému bitevnímu leteckému pluku. Jednou skupinou šesti Il-2 zaútočit na techniku a živou sílu nepřítele na silnici Třebíč-Trnava.
V době 18:25 – 18:35 hod. skupina bitevníků zaútočila na autokolonu do 50 vozidel na silnici Třebíč-Trnava. Provedeny dva útoky a bylo pozorováno osádkami zničení do 10 automobilů a zabito do 30 vojáků protivníka.
Pluk vykonal během dne celkem 23 vzletů z toho na 6 na průzkum. V průběhu dne provedl pluk útoky v prostoru Horní Dunajovice, Trstěnice, Práče, Bantice, Třebíč, Trnava.
Dvojicemi Il-2 prováděl průzkum vojsk protivníka v prostoru Moravský Krumlov, Miroslav, Lechovice, Dyjákovice, Bantice, Jihlava, Luka, Třebíč, Velké Meziříčí.“

Z uvedeného záznamu je jasné, že letectvo Rudé armády dokázalo operovat na značně rozsáhlém prostoru v poměrně krátkém časovém rozmezí. Útok na vozy poblíž Třebíče se neodehrál na silnici do Trnavy, jak uvádí hlášení, ale mezi Týnem a Budíkovicemi, to je však jen malá odchylka, pochopitelná vzhledem k obtížné orientaci letců v neznámé krajině. Časový údaj o útoku je zde uveden tak, jak jej zaznamenali sovětští vojáci. Ti používali Moskevský čas, který byl oproti tomu v Protektorátu o hodinu napřed.
Na místě útoku po válce nezůstala žádná zničená německá technika, takže zasažená vozidla byla zřejmě jen poškozená. Mělo tady také dojít ke zranění několika německých vojáků, ale zabit zde podle všeho nebyl nikdo. Na nálet doplatili nejvíce tažní koně. Několik jich bylo později zahrabáno na konci obce do kráteru po jedné z vybuchlých bomb. Podle výpovědi pamětníků se jeden z mrtvých koní stal vítaným zdrojem masa pro obyvatele třebíčské čtvrti Kočičina.
Ve stejnou dobu, kdy útočila letadla na německou kolonu v Týně, byl podniknut nálet i na ustupující německé jednotky mezi obcemi Střítež a Kožichovice. Také tady byly škody naštěstí malé a ruské bomby dopadly většinou neškodně do polí. O útoku se zmiňuje i kronika obce Kožichovice:
„Dne 8. května 1945 došlo k bombardování muničních skladů v okolí Třebíče. Rovněž do části Na Vodavcích padlo 5 bomb. Večer nad obcí prolétávala letadla, která shazovala letáky s informacemi, že byl podepsán mír.“

Na útok letadel v Týně vzpomenul i místní rodák a známý výtvarník Vlastimil Toman ve své knize Ztracený ráj:
„Osmého května je silnice od Týna směrem k Dubinám plná prchajícího německého vojska. Kolem páté hodiny odpoledne shazují ruská letadla koberec pum od Zámiše po Krimpergerák. Je zabito několik koňů, které nechali Němci na silnici, jsou i ranění němečtí vojáci.“

Bitevní letouny Iljušin Il-2, zvané Šturmovik, byly častým hostem na československém nebi na sklonku války. (ilustrační foto)

Asi nejhorší následky měl toho dne útok letadel v Hrotovicích. Do města dopadly pouhé tři lehké bomby, ale jedna z nich zasáhla střed náměstí, kde právě shromáždění lidé vítali kolonu osvoboditelů. Velitel jednotky G. I. Sacharov se ještě snažil upozornit na hrozící nebezpečí, ale nebyl mu dopřán čas. Letecká bomba zasáhla zřejmě vůz převážející munici. Následný výbuch zabil 114 místních lidí a 36 ruských vojáků, včetně velitele. Zranění byli převáženi do nemocnice v Ivančicích. Podobná tragédie postihla o den později Velkou Bíteš, kde zahynulo 11 lidí, a Velké Meziříčí, kde si ruské bombardování vyžádalo dokonce 40 lidských životů.

Na Třebíčsku bylo v posledních dnech války bombardováno celkem 31 obcí. O život při tom přišly nejen stovky německých vojáků, ale i více než 170 místních obyvatel. Všechny tyto útoky provedlo prokazatelně letectvo Rudé armády. Německá letadla v tomto období už do bojů nezasahovala. Příklad postižených obcí a měst na Vysočině nebyl vůbec ojedinělý. Podobné útoky provádělo letectvo téměř nad celým územím Čech a Moravy, všude tam, kde se pohybovala vozidla Německé armády.

Červeně označená jsou místa, kde letectvo Rudé armády způsobilo ve dnech 7. – 9. 5. 1945 největší škody.

Abecední seznam obcí třebíčského okresu, postižených bombardováním v posledních dnech války:
1. Bítovánky – 8. 5. 1945
2. Březník – 26. 4. 1945 – 1mrtvý
3. Budíkovice – 8. 5. 1945
4. Budišov – 27. 4. 1945
5. Čáslavice – 8. 5. 1945 – 4 mrtví
6. Dalešice – 7. 5. 1945 – 27 mrtvých
7. Dešov – 8. 5. 1945 
8. Domamil – 8. 5. 1945 – 2-3 mrtví němečtí vojáci
9. Hory – silnice – 8. 5. 1945
10. Hrotovice – 8. 5. 1945 – 150 mrtvých
11. Jaroměřice nad Rokytnou – 8. 5. 1945
12. Kojetice – 4. 5. 1945 – 8 mrtvých německých vojáků
13. Kožichovice – 8. 5. 1945
14. Kralice nad Oslavou – 23. 4. 1945
15. Loukovice – 8. 5. 1945
16. Litohoř – 8. 5. 1945
17. Mohelno – 7. 5. 1945 – 4 mrtví
18. Moravské Budějovice – 8. 5. 1945 – 1 mrtvý
19. Náměšť nad Oslavou – 7. 5. 1945 – 1 mrtvý
20. Opatov – 7. 5. 1945 – 5 mrtvých
21. Popůvky – 7. 5. 1945
22. Přešovice – 7. 5. 1945 – 3 mrtví
23. Rouchovany – 7. 5. 1945 – 6 mrtvých
24. Smrk – lokomotiva – 30. 4. 1945
25. Studenec – nádraží – 29. 4. 1945
26. Trnava – 8. 5. 1945.
27. Třebíč – Týn – 8. 5. 1945
28. Valeč – 8. 5. 1945 – 3 mrtví
29. Vícenice – křižovatka – 9. 5. 1945
30. Zárubice – 8. 5. 1945
31. Želetava – 8. 5. 1945

Článek vyšel v květnu 2020 v Třebíčském zpravodaji na pokračování jako připomínka 75. výročí konce války.

Spolek historie letectví Třebíč