Letecký souboj nad Třebíčí 28.8.1944

Protektorát Čechy a Morava byl až do konce války územím poměrně vzdáleným přímých bojových akcí. Podrobnosti o bezprostředních válečných událostech a bitvách se místní obyvatelé dozvídali přeneseně spíše z doslechu, většinou náležitě upravené německou propagandou. Přesto však jednoho dne válka přišla až na práh třebíčských domů a uspořádala divadlo, které ve vzpomínkách desítek pamětníků ožívá dodnes.

Americké letectvo začalo od května 1944 napadat denními nálety cíle, zásobující německou armádu palivem – především rafinérie.¹ Nálet, uskutečněný v pondělí 28. 8. 1944 bombardéry 15. letecké armády USA ze základen v Itálii, byl jedním z nich. Cílem 168 létajících pevností B-17 s doprovodem 145 stíhaček P-51 Mustang byla ropná rafinérie u rakouského městečka Moosbierbaum, ležící asi 30 km západně od Vídně.²

Stíhací doprovod bombardérů toho dne zajišťovaly také letouny 31. stíhací skupiny USAAF. Celkem 52 stíhaček P-51 Mustang z jejího stavu vzlétlo z letiště nedaleko jihoitalského města San Severo v 9:05 hodin. K setkání s bombardéry došlo v 10:42 na úrovni Alp. Celý svaz pak pokračoval společně ve výšce přibližně 9 000 metrů, pronikl až nad Českomoravskou vrchovinu, kde se přibližně v prostoru Žďáru nad Sázavou stočil na jih.³

Mezitím už obyvatelé Třebíče a okolí byli upozorněni na nebezpečí náletu. Nejprve se ozvalo z rozhlasových přijímačů známé hlášení „Luftlagemeldung“, které dávalo informace o pohybech nepřátelských letadel nad územím Říše. Když se letadla přiblížila k městu na vzdálenost 10 minut letu, rozezněly se známým kolísavým tónem poplašné sirény, z nichž jedna byla umístěna přímo na věži kostela sv. Martina. Vytí sirén mělo obyvatele varovat a přimět k vyhledání úkrytu, většina pamětníků však vzpomíná, že byli spíše hnáni zvědavostí a nepředpokládali, že spojenci budou bombardovat právě Třebíč. Byl teplý, slunečný den, blížilo se poledne a lidé vybíhali z domů, aby mohli pozorovat desítky stříbřitých křížků, které jim prolétaly nad hlavami v hustých formacích. Hukot stovek leteckých motorů byl tak silný, že se třásly okenní tabulky a v kuchyňských kredencích se posouvaly skleničky. Nebylo to poprvé, kdy bombardéry prolétaly nad městem, a mnozí chlapci se už těšili, že budou moci sbírat lesklé proužky staniolu, které spojenecká letadla používala k rušení německých radarových stanic.

Náhle se nad městem objevilo několik německých stíhaček. Dvě nebo tři se přihnaly nízkým letem a prudce se pustily vzhůru ke svazu bombardérů. Američané však byli pozorní. Čtveřice doprovodných stíhaček se ve stejném okamžiku pustila dolů, Němcům naproti. Vzduchem se začalo převalovat několik odhozených přídavných nádrží, které padaly do ulic města. V tu chvíli zavládlo zděšení zvláště mezi přihlížejícími matkami. Ozvalo se volání „bomby“, ale k žádným výbuchům nedošlo. Zato se ozvala střelba leteckých kulometů. Americké Mustangy zahájily palbu na útočníky a možná se přidali i palubní střelci bombardérů, protože na střechy se snesl déšť vystřelených nábojnic. To už nervy rodičů neunesly a zvědavé děti byly zaháněny do domů.

Letecký souboj se přenesl na jih od města a do nižších výšek, takže lidem v Třebíči zmizel z očí. O to lepší podívanou měli v nedalekých Slavicích, Stříteži a Klučově. Německá letadla se rychle dala na útěk a hledala spásu v přízemním letu. Jedno se však nedokázalo z boje odpoutat a s dvojicí střílejících Američanů za ocasem se náhle přihnalo opět nad Třebíč. Zasažená stíhačka s kouřícím motorem se nad Strážnou horou pokusila naposledy nabrat výšku, pilot odhodil kryt kabiny a nad předměstím Stařečka vyskočil z letadla. Neřízený stroj přeletěl zámek a dopadl za rybníkem Kuchyňka, kousek od skupiny koupajících se dětí.

Nad městem zahřměly motory dvou vítězných stíhaček, které zakroužily nad místem havarovaného letadla a poté zamířily za odlétajícím svazem. Mezi lidmi v Třebíči dodnes koluje historka o tom, že jeden z amerických letců byl černoch a v tmavé tváři mu svítily bílé zuby.

Vzácná momentka, zachycující německého letce na padáku, nad třebíčskou čtvrtí Stařečka. Foto: SHLTřebíč.

Zatímco v hořících troskách začaly vybuchovat nevystřelené projektily, snášel se německý pilot na padáku k zemi. Právě se mu podařilo přežít střelbu nepřátel, přes malou výšku se mu včas otevřel padák, ale čekala ho ještě jedna nepříjemnost – vítr jej hnal přímo nad řeku. Nakonec se mu podařilo ji za pomoci větru těsně přeletět a dopadl na její levý břeh, bohužel do koruny stromu přímo pod okny zámku. Na místo dopadu se hned vypravilo několik lidí, včetně příslušníků policie a zaměstnanců zámeckého zahradnictví. Mnozí si mysleli, že se jedná o sestřeleného Američana a místní Němci se jej chystali zatknout. Naštěstí se vše brzy vysvětlilo a pilot byl konečně v bezpečí na pevné zemi.

Podobné nedorozumění hrozilo také u trosek letadla u rybníka Kuchyňky, kde se objevili představitelé místní organizace Luftschutz a začali odhánět zvědavce z dosahu požáru. Také oni se zpočátku snažili místním lidem tvrdit, že se jedná o sestřelené americké letadlo, ale hákový kříž na ohořelých troskách hovořil výmluvnou řečí.

Letecký boj nad Třebíčí netrval dlouho. Pouze několik minut se nad hlavami lidí ozývala střelba, ale z nebe se přesto sesypaly stovky prázdných vystřelených nábojnic z leteckých kulometů. Je až s podivem, že tak intenzivní střelba podle všech dochovaných zpráv nikoho nezabila a snad ani nezranila. Mezi místním obyvatelstvem se nehovoří o žádných zraněných a ani mezi americkými letci nedošlo nad Třebíčí ke ztrátám. Dokonce i sestřelený německý pilot odešel z místa dopadu po svých. Bylo by příjemné zakončit celý příběh happyendem, ale realita byla bohužel jiná. Svaz bombardovacích letadel pokračoval i se stíhacím doprovodem ke svému cíli a chystal se svrhnout bomby, a ani Němci ještě neřekli své poslední slovo.

Součástí stíhacího doprovodu bylo i 18 strojů ze stavu 308. stíhací perutě USAAF. Formace perutě se skládala ze čtyř rojů. Jako první se do boje s německými stíhači dostal „červený“ roj, vedený velitelem perutě Robertem Goebelem. Přibližně v 11:15 h se on a jeho tři spolubojovníci vrhli na deset německých letadel, dotírajících na bombardéry, z nichž dvě se jim podařilo sestřelit. V 11:20 h se k americkému svazu přiblížilo dalších čtyřiadvacet německých Messerschmittů Me-109 a devět stíhaček Focke-Wulf Fw-190. První skupině se postavil do cesty „žlutý“ roj a na trojici Fw-190 vzápětí zaútočil i „modrý“ roj 308. perutě.⁴ Je velmi pravděpodobné, že právě jejich útok pozorovala se zatajeným dechem celá Třebíč.

Velitelem modrého roje byl toho dne Walter J. Goehausen, s ním letěl Ralph I. Jones. Vedoucím druhé dvojice byl Jack R. Smith a jeho číslem dvě byl Eugene P. McGlauflin. V okamžiku, kdy zahájil útok, se piloti modrého roje rozdělili a každá dvojice se pustila do pronásledování jednoho německého Fw-190. Na začátku boje se letadla pohybovala ve výšce přibližně 8-9 000 metrů. Němci se pokusili útoku vyhnout a zahájili prudké klesání, ale američtí stíhači jim byli v patách. Jeden německý stroj byl zasažen ještě ve velké výšce, druhý byl pronásledován dvojicí amerických stíhacích Mustangů až k zemi, kde posléze havaroval. Jejich zničení nárokovali po návratu W. Goehausen a J. Smith. Když se členové modrého roje vraceli zpět k bombardérům, zjistili, že v jejich sestavě chybí letoun nováčka Ralpha Jonese. Boje ve vzduchu však pokračovaly dál, neboť němečtí stíhači útočili podle hlášení toho dne velmi agresivně a dovedně.⁵ Nebyl čas vracet se zpět, hlavním úkolem stíhacího doprovodu bylo hlídat bombardéry.

Ralph I. Jones padl v nerovném boji se zkušenějšími německými stíhači. Několik očitých svědků pozorovalo jeho těžce zasažený letoun P-51B Mustang, který explodoval ve vzduchu a s utrženým křídlem se zřítil k zemi. Americký letec, který byl na své první bojové misi, zahynul v troskách letounu poblíž obce Boskovštejn, přibližně 25 km na jih od Třebíče.⁶

Americké bombardéry se přímým letem na jih dostaly brzy nad svůj cíl. První letouny zahájily bombardování ve 12:01 h a během necelé čtvrthodiny svrhlo 105 bombardérů z výšky 7-8 km do prostoru cíle 1 106 kusů pětisetliberních pum. 49 dalších letounů bombardovalo ve stejném čase i přilehlé chemické závody. Z náletu se nevrátil jeden bombardér B-17G a dvě stíhačky Mustang.⁷

Dobová fotografie z podzimu 1944, na které je zachycena čtveřice amerických stíhaček P-51D Mustang ze stavu 308. perutě USAAF. Některé z nich se mohly také zúčastnit leteckého boje nad Třebíčí.

Popisovaná událost vzbudila v Třebíči i okolí velkou pozornost, stala se předmětem nekonečných debat v místních hostincích a pavlačích, ale nejen to. Dochovalo se i několik deníkových záznamů, které vzdušný boj nad městem popisují sice ve zkratce, ale velmi sugestivně. Zde je přepis jednoho z nich:

„V pondělí dne 28. VIII. 1944 byl mezi 11. a 12. hodinou letecký poplach. Americká letadla letěla přes Třebíč, pronásledována německými stíhačkami. Nad Kostelíčkem strhl se souboj. Německé stíhačky házely ven benzinové podlouhlé nádrže a lidé se domnívali, že jsou to bomby. Nastal velký zmatek. Jedna padla k Pejcharům na dvůr, jedna do řeky a jedna na stadion.  Americká letadla zahájila na stíhačky palbu s výsledkem. Německý pilot se spustil padákem dolů a padl na flusovni na vrbu. Letadlo letělo samo až k Týnu, tam padlo a hořelo za stálých výbuchů munice. Pilota a padáku ujali se němečtí vojáci. Druhá stíhačka shořela u Výčap. Já utek z bytu, neb se myslelo, že budou bomby explodovat.“⁸

Mezi přímými svědky leteckého souboje a seskoku německého pilota na padáku, byli i příslušníci místního četnictva. Někteří pamětníci dokonce uvádějí, že letec byl vyproštěn z koruny stromu, a odveden do vojenského lazaretu, skupinou německých vojáků. Z toho plyne, že případ nezůstal utajen před úřední mocí a byl o něm jistě proveden patřičný záznam, posléze předaný na další pověřená místa v podobě četnického hlášení. V místních archivech se bohužel dotyčné hlášení najít nepodařilo, pouze strohý zápis v knize podacích protokolů četnické stanice v Třebíči, uvádějící že dne 28. 8. 1944 bylo odesláno hlášení o sestřelení německého letadla a odhozených benzinových nádržích.⁹ Ačkoli se zde neuvádí žádné podrobnosti, jedná se o důležitý doklad, potvrzující časové zařazení události.

Dalším zdrojem informací mohou být archivy německé, zde ale narážíme na jiný problém. Němci za války velmi pečlivě zaznamenávali ztráty mezi svým létajícím personálem, ale v případě, kdy došlo jen ke zničení letadla, a pilot se vrátil k jednotce, nebylo to až tak důsledně zaznamenáváno. V daném případě jsme tedy v nevýhodě, jelikož „náš“ Němec svůj souboj nad Třebíčí přežil.

Na objasnění případu začali v roce 2012 intenzivně pracovat členové Spolku historie letectví Třebíč. Hlavní náplní jejich práce bylo shromáždění veškerých dostupných informací a jejich následné porovnání a vyhodnocení. Cílem práce bylo určit přesné datum události a identifikovat její aktéry. Během následujících měsíců se podařilo shromáždit výpovědi několika desítek svědků, které přinesly nejen mnoho nových poznatků, ale i nových otazníků. Dramatická událost se vepsala do paměti mnoha očitých svědků, ale bohužel se do dnešních dnů dochovalo jen málo úředních záznamů, které by se bezprostředně vztahovaly k sestřelu nad Třebíčí. V roce 2012 nebylo jisté ani přesné datum souboje a událost byla v regionálním tisku nejčastěji spojována s velkým náletem na Pardubice, který se odehrál 24. 8. 1944, případně s náletem na Brno, který proběhl o den později. Další nejasností, kterou se podařilo díky zpřesnění datace uvést na pravou míru, je v Třebíči oblíbená historka o černošském pilotu v kabině americké stíhačky. V letectvu USA opravdu za války působila stíhací jednotka, složená výhradně z letců tmavé pleti. Je dokonce doloženo i jejich působení nad naším územím. Tato jednotka však osudného dne vůbec nasazena nebyla. Často tradovaná vzpomínka na černocha, zubícího se v letadle tak může být s určitostí odsunuta mezi mnoho dalších, kdy přání bylo otcem myšlenky.

Tyto domněnky se podařilo vyvrátit a přesné datum určit teprve nedávno za pomoci výpovědí pamětníků, ale hlavně porovnáním několika nezávislých dochovaných deníkových zápisů. Jen díky nim je možné celý průběh souboje zasadit do kontextu známých faktů a archivních dokumentů. Za to, že se to podařilo, patří velký dík všem, kteří pomáhali svými vzpomínkami a znalostmi během objasňování celého případu v letech 2012-15.

 

Text: Jaroslav Bašta

Publikováno ve vlastivědném sborníku Muzea Vysočiny Třebíč 14/2015

 

Použité prameny a literatura:

Mahr, Jan. Vzpomínky na neznámé letce: havárie spojeneckých letadel na Moravě a ve Slezsku v období 2. světové války. 1. vyd. Kovářská: Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, ©2011. 448 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-80-903030-6-5.

Rajlich, Jiří. Mustangy nad protektorátem: operace britského a amerického letectva nad českými zeměmi a německá obrana. 1. vyd. Praha: MBI, 1997. 175 s. ISBN 80-902238-1-8.

Státní Okresní Archiv Třebíč, pobočka Moravské Budějovice: fond B259 Četnické stanice bývalého jihlavského kraje, kniha Podací protokol obyčejný 14.12.1943-2.11.1944.

Zejda, Jaroslav: osobní deník, rukopis, Třebíč 1939-45

Narrative Mission Report NO. 620: Bojové hlášení 31. FG USAAF ze dne 28. 8. 1944