Polní pilot František Netolička
V letošním roce uplynulo 100 let od tragické nehody, při níž přišel o život třebíčský pilot František Netolička. Patřil mezi průkopníky vojenského letectví mladého Československa a jistě si zaslouží alespoň krátkou vzpomínku.
František Netolička se narodil v Třebíči 3. září 1891 rodičům Janu Netoličkovi, obuvníku v Třebíči, a jeho ženě Janě, jako jedno ze třinácti dětí. Bydleli na Stařečce č. 11.
František narukoval na vojnu pravděpodobně k 81. pěšímu pluku se sídlem v Jihlavě. V době, kdy končil vojenskou službu, však vypukla První světová válka, takže byl zřejmě mezi prvními, kdo byli odesláni na frontu. Jakým způsobem se dostal k vojenskému letectvu (Luftfahrtruppe), zatím nevíme. Pilotní diplom obdržel 18. 2. 1918, takže přibližně od poloviny roku 1917 musel procházet leteckým výcvikem. Zatím se pouze domýšlíme, jaká byla jeho letecká kariéra na konci války. Vzhledem k dalšímu zařazení však se jeví jako pravděpodobná i možnost, že byl určen a cvičen ke službě na bombardovacích letadlech. Právě s těžkými bombardéry je totiž spojena jeho služba v řadách Československého letectva.
Letiště v Chebu bylo na konci roku 1918 jediným používaným vojenským letištěm na území nově vzniklého státu. Zde umístěná letadla se stala základem našeho vznikajícího letectva. Hlavním zdrojem letecké výzbroje Československa se však stala letadla, dodaná během roku 1919 z Francie. Jednalo se tehdy o stíhačky typu Spad, průzkumné letouny typu Salmson a Breguet, a konečně i bombardéry typu Voisin X. Koncepce leteckých sil republiky počítala tehdy s vybudováním eskadry nočních bombardovacích letadel, schopných napadat i vzdálenější cíle. Právě tato jednotka byla umístěna na letišti v Chebu, které svým charakterem a vybavením vyhovovalo službě velkých bombardovacích letadel. Jedním z pilotů, kteří byli k nově vzniklé letecké setnině č. 4 „Voisin“ přiděleni, byl i František Netolička. Dne 1. ledna 1919 byl ještě dodatečně jmenován polním pilotem Československého letectva.
Skupina letců na letišti v Chebu. Zcela vlevo František Netolička, označený křížkem.
Foto z časopisu Český svět z roku 1919, číslo 10.
Plánovaný počet letounů u setniny měl být deset, vzhledem k potížím při jejich sestavování a zalétávání a vinou havárií však jejich počet nikdy nepřesáhnul tři kusy. Jedním z těchto letounů byl i stroj Voisin X. výrobního čísla 3982, který se nakonec Františkovi Netoličkovi stal osudným. Letecké setnině 4 byl stroj předán 7. 8. 1919. V následujících dnech byl letoun poměrně intenzivně používán ke cvičným letům, případně k nácviku leteckého fotografování. Dne 4. října však odstartoval naposledy. Pilotem byl praporčík Netolička, s ním letěl ještě pozorovatel nadporučík Ferdinand Soukup. Jednalo se o školní let. Po pěti minutách od startu se však letadlo v zatáčce propadlo a zřítilo na dvůr posádkové nemocnice v Chebu. Oba letci svým zraněním podlehli.
Podle jedné verze příběhu měli letci za úkol shodit kytici nad budovou nemocnice na počest svých dříve zahynuvších kamarádů. V dostupných pramenech se však tento výklad příčiny havárie nevyskytuje.
Letoun Voisin 10 Bn2 č. 3982 před havárií.
Foto: sbírka Miroslava Fialy.
Letoun Voisin 10 Bn2 č. 3982 po havárii v Chebu.
Foto: via Pavel Beroun.
Pohřbu obou letců se zúčastnila celá posádka letiště a mnoho místních obyvatel. Rakve byly ozdobeny několika věnci, jeden z nich dokonce věnovalo nejvyšší velení francouzské mise v Československu. Pohřbu se zúčastnil posádkový velitel podplukovník Grömer, za velitelství leteckého sboru setník Dvořák, nadporučík Moravec, poručík Husník, praporčík Plischke, za leteckou setninu Voisin její velitel nadporučík Kahovec, za francouzskou misi lieutnant Petit a další. Po celou dobu, kdy se ubíral smuteční průvod k nádraží, kroužila nad městem letadla, řízená piloty Provazníkem, Cahou, nadporučíkem Šebestou a četařem Gaborem. V okamžiku, kdy byly rakve nakládány do vozů, vzdala kroužící letadla poslední pozdrav, třikrát pozastavila chod motorů. Po poslední rozloučení se vlaky vydaly k místům posledního odpočinku obou letců – do Plzně a do Třebíče.
Portrét Františka Netoličky z náhrobku na starém hřbitově v Třebíči.
Foto: archiv Spolku historie letectví Třebíč.
Jaroslav Bašta 12/2019