Báječní muži na žlutých čmelácích

 

Karel Picmaus jako předseda Západomoravského aeroklubu v Třebíči.
Foto: Horácké noviny Třebíč.

Karel Picmaus se narodil v Třebíči roku 1943. V šesti letech navštívil s rodiči letecký den za městem a od té doby toužil stát se letcem. S leteckou teorií začínal už jako učeň v Západomoravských strojírnách. K létání se dostal v 17 letech v rámci Svazarmu jako plachtař na letišti Křižanov a už po roce začal s motorovým létáním. Ve svých 28 letech se stal profesionálním pilotem podniku SlovAir, který zabezpečoval mimo jiné i provádění leteckých postřiků zemědělských ploch. Z Karla Picmause se stal práškovací pilot. Své profesi zasvětil 36 let života a za tu dobu nalétal více než 13 000 letových hodin a absolvoval neuvěřitelný počet 105 000 startů a přistání.

Z-37 Čmelák s imatrikulací OK-AKT, na kterém Karel Picmaus létal více než 5 roků.
Foto: sbírka Karla Picmause.

V roce 1991 inicioval obnovení Západomoravského aeroklubu v Třebíči a po dobu sedmi let byl jeho předsedou. Rozhodující měrou se zasadil o vybudování sportovního letiště v Kožichovicích u Třebíče, které bylo uvedeno do provozu v roce 1995. Je majitelem ultralehkého letadla a stále aktivně létá.
Karel Picmaus před Dromaderem v Moravských Budějovicích 5. 5. 1992. Toho dne vezl fotografa Vladimíra Braunera, který během letu pořídil první letecké snímky Třebíče po sametové revoluci. Foto: Vladimír Brauner.

Velkým kamarádem Karla Picmause byl další pilot práškovacího letadla Ing. Jiří Hronovský, který bydlel v Třebíči – Borovině. V pátek 13. března 1981 vlétl se svým Čmelákem do náhlé dešťové přeháňky, v nízké výšce ztratil přehled o tvaru terénu a havaroval. Po nárazu na zem se letadlo vzňalo a omráčený letec v něm uhořel. Jiří Hronovský zahynul v pouhých 37 letech. K nedožitým čtyřicetinám mu Karel Picmaus na místě havárie spolu s místními zemědělci vyrobil pomník s vrtulí a pamětní deskou.

Jiří Hronovský v kabině Čmeláka na letišti Korolupy.
Foto: sbírka Karla Picmause.

Pomník letce Jiřího Hronovského u Hostimi.
Foto: Zdeněk Kenovský, 2017.

Život pilotů práškovacích letadel byl velmi tvrdý. Postřiky se prováděly za letu v nízkých výškách od tří do patnácti metrů. Letadla měla sice filtraci vzduchu, přesto se letci často nadýchali používaných postřiků. Na jídlo a odpočinek nezbývalo mnoho času, protože běžná norma byla 80 startů za den. Často se ale létalo více, když to okolnosti vyžadovaly. Práškování se muselo provádět v závislosti na počasí, směru větru a podobně. Kromě běžných letadel typu Z-37 Čmelák nebo PZL-M18 Dromader létal Karel Picmaus také na dvouplošnících An-2, známých jako Andula. V tomto letounu jednou vezl i členy známé hudební skupiny Fešáci. K jeho práci patřilo v několika případech i hašení požárů z letadla. Během dlouholeté kariéry se vyhnul vážnějším leteckým nehodám. Přestože dvakrát se svým Čmelákem protrhl dráty vysokého napětí, vždy vyvázl se štěstím. Snad právě proto zdobí jeho současné letadlo nápis „Lucky Charlie“ – šťastný Karel.

Karel Picmaus se svým „Lucky Charlie“ na letišti u Třebíče v roce 2015.
Foto: sbírka Karla Picmause.

 

Text: Jaroslav Bašta

Publikováno v katalogu k výstavě „Vzduch je naše moře“.