V posledních hodinách války.
Letecký útok na Dalešice 7. května 1945 ve světle archivních dokumentů.
Protektorátu Čechy a Morava se přímé bojové události dlouhou dobu vyhýbaly. Přesto i tady umírali lidé, ať už vinou nacistických represí, nebo jako oběti náletů spojeneckých letadel. Poměrně málo známé jsou však ztráty na životech, které přinesl přechod fronty v posledních dnech války. Příčinou těchto ztrát byla překvapivě často činnost letectva, ať už to byla letadla západních spojenců, nebo těch z východu. Poměrně významným případem byl i nálet na Dalešice na Třebíčsku, který proběhl 7. května a vyžádal si přes dvě desítky obětí. Členům Spolku historie letectví Třebíč se podařilo srovnáním dochovaných vzpomínek pamětníků a archivních dokumentů tuto tragickou událost zmapovat a částečně objasnit její příčiny.
Pohled na Dalešice z roku 1909.
Válečné roky v závětří dějin
V Dalešicích nikdy nesídlila vojenská posádka. Ani v období okupace se tu němečtí vojáci neobjevovali příliš často. V obci nebyly žádné průmyslové podniky a pro válečné úsilí říše byla důležitá jen jako zdroj potravin a pracovní síly v podobě nuceně nasazených. Žilo zde přibližně 700 obyvatel, z nichž většina se snažila přečkat válku v klidu, a hlavně dočkat se ve zdraví jejího konce.
Chlapci z Dalešic a okolí si zvykli vnímat oblohu nad sebou jako zdroj vzrušujících zážitků, přinášela jim ozvěny vzdálených vzdušných bojů, které znali z vyprávění dospělých či z rozhlasového vysílání. Novou porci vzrušení jim přineslo léto roku 1944, kdy se nad naše území začaly pravidelně dostávat velké svazy čtyřmotorových bombardérů 15. letecké armády USAAF, startující ze základen v Itálii. Letecké poplachy byly vyhlašovány stále častěji, ale lidé si brzo navykli, že není třeba se jich obávat. Cílem náletů bývaly velké zbrojní továrny, nebo rafinérie paliv ve vzdálených průmyslových oblastech. Namísto úkrytů ve sklepích, vyhledávalo stále více lidí místa s dobrým výhledem na oblohu, aby mohli obdivovat formace stříbřitých letadel a husté snopy kondenzačních čar, které za sebou zanechávaly. Občas se stávalo, že na americký svaz zaútočila německá letadla a došlo k leteckému boji. Oblohou se kromě mohutného dunění leteckých motorů ozýval i praskot střelby a někdy bojující stíhačky slétly až k zemi.
Předehra k poslednímu dějství dramatu
V posledních měsících války se začala nad jižní Moravou stále častěji objevovat letadla Rudé armády. Létala v menších výškách než bombardovací svazy západních spojenců, o to lépe si mohli místní obyvatelé prohlédnout jasně rudé hvězdy na jejich křídlech. Ta křídla přinášela osvobození a byla vítána máváním a jásotem. Nad krajinou se proháněly stíhačky, provádějící takzvaný volný lov. Jejich častým cílem byly vlaky a zejména lokomotivy. Místní kluci se učili poznávat nové typy letadel.
Obloha nad jižní Moravou a Českomoravskou vysočinou byla operačním prostorem 5. letecké armády Vojenských vzdušných sil Dělnicko-rolnické Rudé armády. O něco jižněji, v Maďarsku a Rakousku, působila též 17. letecká armáda, jejíž letadla se nad naším územím také často objevovala. Rudá armáda měla kromě letadel stíhacích ve výzbroji hlavně bitevní stroje typu Il-2, známé pod přezdívkou Šturmovik. Pro účely bombardování používala v prostoru Moravy zejména dvoumotorové střední bombardéry typu Boston americké výroby. Velká většina letectva Rudé armády byla určena k přímé podpoře pozemních vojsk.
Poté, co bylo osvobozeno Brno, nastalo několika dní oddychu, kdy se frontová linie v oblasti nehýbala. Povel k novému útoku však přišel brzy. Od večera 30. dubna, do rána 3. května se z jihovýchodu ozývala nepřetržitá dělostřelba. Letecký průzkum Rudé armády se pokoušel odhalit místa soustředění německých vojsk a těžké techniky. Objevené cíle byly pečlivě zaznamenány do map a oddílům letectva byly dány rozkazy k jejich napadení a zničení.
Díky částečnému zveřejnění vojenských záznamů v ruských archivech, můžeme dnes poměrně přesně rekonstruovat den po dni letecké útoky, které proběhly na konci války nad naším územím. V případě náletu na Dalešice, který proběhl 7. května, je třeba se zaměřit na činnost 244. bombardovací letecké divize 17. letecké armády. V záznamech o její bojové činnosti toho dne, jsou Dalešice výslovně uvedeny jako cíl útoku. Základny 244. bombardovací letecké divize byly v té době rozmístěny na pomezí Maďarska a Rakouska. Měla ve výzbroji střední bombardéry typu Douglas A-20 Boston, které v posledních dnech války operovaly z letišť v okolí Neziderského jezera, tedy asi 150 kilometrů vzdušnou čarou od Dalešic. Základna 659. stíhacího leteckého pluku, který jim toho dne poskytoval ochranu proti nepřátelským letounům, se nacházela na jih od Vídně, u obce Münchendorf, tedy poněkud blíže prostoru nasazení.
Kapitán Alexandr Semenovič Zolotarjev, pilot, který přivedl nad Dalešice formaci letadel 861. BAP. Zdroj: http://pobeda1945.su
Ráno 7.5.1945 provedla 244. bombardovací divize nálet na Znojmo. Po návratu z akce byly doplněny pohonné hmoty, střelivo, a hlavně naplněny pumovnice. Posádkám byl oznámen cíl jejich dalšího náletu – městečko Dalešice, a hlavně uskupení německých vojsk a vojenská technika, které se tam měly podle hlášení průzkumu nacházet. Cíl byl označen na mapách navigátorů, stejně jako trasa, která je k němu dovede. Sovětští letci měli asi dvě hodiny na to, aby si odpočinuli a připravili se na druhou misi toho dne. Na letišti Trausdorf an der Wulka stálo 18 plně naložených bombardérů A-20 Boston s dunícími motory. V jedenáct hodin protektorátního času se rozjel letoun, řízený kapitánem Zolotarjevem, a po chvíli se těžce vznesl do vzduchu. Po pravé ruce se zatřpytila velká vodní plocha „Neusiedler See“ a vepředu se dal vytušit v kouřmu okraj velkého města, Vídně. Na hodinkách ruských letců bylo právě poledne.
Opona se otevírá
Obyvatelé Dalešic se probudili po neklidné noci časně. Předešlého večera se ozývalo vzdálené dunění dělostřelby od severu. V noci se zvedl vítr a dobytek ve stájích se dožadoval svého zaopatření. Pro některé rodiny byla silná dělostřelba v minulých dnech signálem pro kvapný odchod do připravených úkrytů v nedalekém lese. Ty byly už koncem zimy budovány na svazích zalesněného údolí řeky, nedaleko místa, kde kdysi stával hrádek Čalonice. Ti nejopatrnější odešli, ale většina se po uklidnění střelby zase vrátila do svých domů. Dnes přemýšleli, jestli to nebylo příliš brzy.
Němečtí vojáci, kteří zde byli ubytováni, opustili obec už předešlého dne, v neděli dopoledne. Děla i jejich obsluhy byly odeslány dále za západ, směrem k Třebíči. To, že tu ještě nedávno bylo vojsko, připomínaly jen stopy pneumatik, vyježděné v polích na východ od vesnice. Provoz vojenských vozidel na hlavní silnici však neustával.
Bylo teplé květnové pondělní ráno, lidé ale podvědomě cítili, že dnešek bude jiný. Fronta se občas vzdáleně připomínala a oblohou se honily mraky. První dvě letadla se nad Dalešicemi objevila po desáté hodině dopoledne. Mohlo se jednat o stíhače na volném lovu, nebo o hlídku bitevních Iljušinů Il-2, zvaných „Šturmovik“. Pravděpodobně prolétaly nad silnicí, vedoucí kolem Dalešic směrem k Třebíči a která byla hojně využívána pro přesuny vojska.
Sovětské letce musel na zemi zaujmout nějaký pohyb, protože nad jižním okrajem obce shodili dvě bomby. Dopadly na pole za kaplí svatého Kříže, jedna zřejmě selhala a druhá vybuchla poblíž místního hřbitova. Ke ztrátám na životech naštěstí nedošlo. Na místě se nacházel jen hrobník, který se zachránil skokem do právě kopaného hrobu. Netušil ještě, že takových hrobů bude muset brzy vykopat mnohem více.
První bomby, které spadly u hřbitova, vyvolaly v Dalešicích značný rozruch. Mnohým začínalo být jasné, že terčem pro útok letadel se může stát kdokoliv. Sovětští letci se, na rozdíl od Američanů před rokem, snažili zničit malé cíle, tanky a nákladní automobily, které Němci dokázali dovedně maskovat a skrývat. Nikdo ale nepočítal s tím, co nakonec přišlo.
Pendlovky ve světnicích ukazovaly poledne, když se vzduch nad Dalešicemi rozechvěl hukotem desítek leteckých motorů. Okenní tabulky a sklenice v policích se slabě rozdrnčely. Od severovýchodu se v poměrně malé výšce blížila formace dvoumotorovýchletadel. Bombardéry letěly pod mraky a červené hvězdy na jejich křídlech byly dobře viditelné, letěly v sevřené formaci ve trojicích za sebou. Celkem 18 Douglasů A-20 Boston, vyrobených v USA a dopravených do Sovětského svazu v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Když byly přímo nad středem Dalešic, začaly se z nich sypat bomby. Na hledání úkrytu už bylo pozdě. Ve vsi stejně nebylo mnoho sklepů, které by dokázaly odolat přímému zásahu, a tak se otázka přežití lidí v domech a zahradách stala jen otázkou štěstí či smůly každého jednotlivce.
Letadla náležela do stavu 861. bombardovacího leteckého pluku. Formaci přivedl nad cíl šturman Grigorij Semenovič Černyj. Podle dochovaného hlášení proběhl odhoz bomb z výšky 1200 metrů přesně ve 13:04 moskevského času. Na cíl bylo shozeno celkem 174 trhavých bomb FAB-100 a dalších 8 kusů tříštivých bomb AO-50-100. Bomby FAB-100 (Fagusnaja Aviacionnaja Bomba) byly označovány také jako demoliční. Byly určeny k ničení neopevněných cílů zejména působením tlakové vlny. Číslice 100 označovala hmotnost bomby v kilogramech. Bomby AO-50-100 (Aviacionnaja Bomba Oskoločnaja) byly určeny proti živým cílům a zraňovaly střepinami.
Po návratu na základnu sovětští letci uvedli, že cíl byl zasažen a v jeho centru byly pozorovány dva větší výbuchy a pět ohnisek požárů. Výsledek byl dokonce fotografován, ale zmíněné snímky se zatím bohužel nepodařilo v archivech dohledat. Ochranu dvoumotorových letadel poskytl opět 659. stíhací letecký pluk. Osmička jeho stíhacích Jaků–9 se starala o to, aby bombardérům neublížilo žádné německé letadlo. Luftwaffe v tento den už ale mlela z posledního, a tak jediné nebezpečí pro letce Rudé armády představovalo protiletadlové dělostřelectvo.
Na zemi zatím propukl chaos. Hluk explozí dozněl, ale pod troskami se ozýval nářek raněných a na několika místech se šířily plameny. Matky volaly jména svých dětí a oči mužů nevěřícně hleděly k obloze, za odlétajícími letadly. Dalešicím však nebyl dopřán čas na oddech. Většina z očitých svědků vzpomínala na to, že formace letadel se po chvíli vrátila nad obec znovu. Ve skutečnosti se jednalo o druhou vlnu náletu. Když se začala blížit, snažili se všichni ukrýt do sklepů, které poskytovaly přece jen větší ochranu, než stromy a zídky v zahradách. Ti, kteří byli na kraji obce, utíkali se schovat do okolních polí.
Přibližně po pěti minutách od prvního útoku se na nebi zjevilo hrozivé déjà vu ve formě dvou devítičlenných formací Bostonů, náležejících k 449. BAP. Také tato skupina byla chráněna stíhačkami od 659. stíhacího leteckého pluku. Nálet se opakoval z podobného směru a v podobné výšce, jako byl ten předchozí. Bylo svrženo 187 bomb FAB-100 a tři AO-50-100. Poslední bomba dopadla na zem ve 12 hodin a 12 minut. Dílo zkázy bylo dokonáno.
Ilustrační fotografie sovětského Bostonu A-20Ž za letu.
Diváci, kteří se proti své vůli stali protagonisty tragédie
Po odletu bombardérů zůstaly na zemi doutnající trosky. Zničeno bylo 45 domů, řada dalších byla poškozena, včetně školní budovy a kostela. Zatímco první nálet mířil na střed obce, další útoky postihly její okraje, takže nebyl skoro nikdo, kdo by byl před bombami v bezpečí. Lidé byli v šoku, nebyli zvyklí vidět kolem sebe tolik zkázy a utrpení najednou. Z trosek stoupal dým a ozýval se zoufalý nářek raněných lidí a umírajících zvířat. Účinek tlakových bomb byl strašný. Jedna z nich dopadla na zahradu, kam utekla z domu matka se čtyřmi dětmi. Všichni zahynuli, protože jim tlaková vlna roztrhala plíce. Otec rodiny přišel do neporušeného domu, kde v kuchyni stál na stole dosud teplý oběd. Jeho rodina však byla po smrti. V domě, kde ležel nebožtík, pro kterého právě hrobník kopal hrob, uhořeli pozůstalí i s nebožtíkem. Někteří pamětníci vzpomínali, že letadla byla tak nízko, že bylo možné zahlédnout i hlavy letců. Podle některých se z letadel dokonce i střílelo z palubních zbraní.
Přímo v Dalešicích se nedochoval žádný dobový kronikářský záznam celé události, máme však k dispozici ručně psaný deník jednoho z obyvatel obce Hartvíkovice, která se nachází jen tři kilometry severně od Dalešic. Zápis ze 7. května poměrně podrobně líčí okolnosti náletu:
„7. května: Dnes jeden těžký den. Do 11 hodin byl klid. V 11 hodin letělo 6 ruských letadel od východu a něco ostřelovaly. Při tom byly střepinami raněni tři lidé v Popůvkách. Ve 12:07 letěl svaz ruských 23 letadel od východu, nad námi se zatočili na jih a bombardovali Dalešice. Ve 12:10 letěl druhý svaz ruských 18 letadel a bombardovali Dalešice znovu. Které domy nezničili, jsou aspoň poškozené. V 19:04 letěl svaz ruských 9 letadel a bombardovali v Náměšti u hřbitova. Okna a dveře se jen třásly. Kromě bombardování zde nad námi po celý den Rusové létali a pozorovali. Kouř z hořících Dalešic byl viděn až do večera i z Náměště.”
Obyvatelé Dalešic odklízející trosky po náletu. Zdroj: p. Rudolf Špaček, Dalešice
Nejvíce postižena byla jihovýchodní část Dalešic, především okolí sýpky, okolí školy a sokolovny, v místní části Koziny, v Přímasli a na Městečku. Také okolí zámku bylo poničeno. Některé bomby zůstaly v zemi nevybuchlé a o to více zvyšovaly strach přeživších, kteří se pokoušeli najít v troskách raněné a na koňských povozech je převáželi k ošetření do nemocnice v Třebíči. Někteří však umírali i během převozu.
O život přišlo celkem 27 lidí a mnoho dalších bylo poraněno bombami, nebo padajícími troskami domů. Nejmladšími oběťmi bombardování byla dvouletá Olga Krulová a pětiletá Jana Divišová. Nejstarší pak třiašedesátiletá Anna Musilová. Lidé, kteří se včas ukryli v lesích, nemohli při svém návratu do rodné obce uvěřit svým očím. Obraz zkázy byl hrozivý. Pohřeb obětí se konal dva dny po náletu. Těla byla uložena v narychlo vyrobených rakvích. Byla středa 9. května a celá Evropa s jásáním oslavovala konec války.
Jaký byl prvotní podnět k sovětskému útoku na Dalešice, dnes již pravděpodobně nezjistíme. Je možné, že žádný zvláštní důvod k útoku nikdy nebyl. Když se podíváme na činnost sovětského letectva v posledních válečných dnech na jižní Moravě, zjistíme, že větší, čí menší letecké útoky postihly většinu městeček a měst v trase postupu Rudé armády. Dalešice tedy nebyly žádnou výjimkou. Doslovné pojmenování a určení cíle útoku, v dochovaných hlášeních sovětského letectva, jménem Dalešice, vylučuje jednoznačně možnost omylu letců. Navigátoři v letadlech znali svůj cíl a dokázali jej bezpečně najít. Lidé pod nimi bohužel doplatili na jejich přesnost a bojové umění.
Mapa okolí Dalešic s vyznačenými místy, která byla v období 30. 4. – 9. 5. 1945 napadena sovětským letectvem. Zdroj: Spolek historie letectví Třebíč
Spolek historie letectví Třebíč děkuje za zpřístupnění cenných vzpomínek celoživotnímu leteckému historikovi, panu Vlastimilu Schildbergerovi staršímu.
Zvláštní poděkování patří panu Rudolfu Špačkovi, dlouholetému dalešickému kronikáři, který nám poskytnul pečlivě sesbírané vzpomínky pamětníků a dobové fotografie a dokumenty.
Věnováno památce obětí náletu.
Obraz amatérského malíře Alfonze Plesníka z Hrotovic, na kterém zpodobnil hořící dům č. p. 15 v Dalešicích a rodinu M. Musila, která zahynula během náletu mezi kvetoucími stromy. Zdroj: p. Rudolf Špaček, Dalešice
SHL Třebíč
Prameny:
Centrální archív Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku (CAMO)
Muzeum Vysočiny Třebíč
Záznamy vzpomínek pamětníků, které zaznamenal kronikář Dalešic, pan Rudolf Špaček
Archív Spolku Historie Letectví Třebíč
Konec války na Třebíčsku, Zdeněk Prukner, Blok, 2019
Bostony v SSSR, Vladimír Kotelnikov, časopis AERO č. 19, Jakab Publishing, duben 2016
Webové stránky:
Lend-lease.net
Portret.moypolk.ru
Shltrebic.cz
kvh.estranky.cz
www.kronikahoracka.cz