Protiletecká ochrana na Třebíčsku v období druhé světové války
Ihned po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava začala být organizována protiletecká ochrana. Zapojili se do ní i členové prvorepublikové organizace CPO (civilní protiletecká ochrana). Úřady vydávaly nařízení pro zvýšení bezpečnosti civilního obyvatelstva v případě leteckého útoku. Jako první začala platit vyhláška o zatemnění. Okna domů byla vybavena zatemňovacími roletami nebo jen prostým kusem látky či papíru. Ve večerních a nočních hodinách kontrolovali zatemnění ve městě příslušníci CPO – Luftschutz ve spolupráci s protektorátním četnictvem a policií. Nesprávné zatemnění mohlo být pokutováno či vyšetřováno jako sabotáž. Na venkově měly tuto službu na starosti protiletecké hlídky, povinně vytvořené většinou z členů hasičských sborů. Na světla automobilů byly montovány kryty s úzkou štěrbinou, což bylo častou příčinou dopravních nehod.
Podle nařízení z roku 1942 musely být vyklizeny půdy domů a dřevěné konstrukce krovů byly natřeny směsí vápna a vodního skla. Toto opatření mělo zpomalit případné šíření požáru. V každém domě muselo být vytvořeno místo na umístění lékárničky, lopaty a krumpáče, strhávacích háků, bedny s pískem a věder na vodu.
V celém protektorátu byly budovány protiletecké kryty (Luftschutzraum). Ve velkých městech a průmyslových centrech se stavěly speciální betonové kryty různých typů a velikostí. V menších městech, jakým byla i Třebíč, byly kryty vytvářeny provizorně. V Třebíči byly vybrány podsklepené domy v širším okolí nádraží a železniční tratě. Majitelé museli sklepy vyklidit, umístit v nich základní vybavení a v případě vyhlášení náletu umožnit neomezený přístup do krytu. Na fasády domů byly namalovány bílé šipky, které označovaly vchod do krytu a jeho polohu v domě. Největší protiletecký kryt byl umístěn ve sklepeních třebíčského pivovaru.
Na několika třebíčských domech se dodnes dochovaly bílé šipky, které ukazovaly polohu protileteckých krytů.
Foto: archiv Spolku historie letectví Třebíč.
Třebíčskou protileteckou ochranu měla na starosti obecní policie. Velitelství bylo umístěno v bývalé městské šatlavě pod radnicí. Z tohoto velitelství byly vyhlašovány letecké poplachy, jichž začalo přibývat zejména v roce 1944, kdy se aktivita spojeneckého letectva přesunula i nad území Čech a Moravy. Po vyhlášení náletu se všichni občané měli přesunout na předem určená místa. Jelikož kapacita krytů zdaleka nestačila pro všechny obyvatele, byly ve městě vybrány zalesněné plochy, kam se měli občané v případě náletu přesunout. Pro pracovníky Baťovy továrny v Borovině, stejně jako pro školní mládež a ostatní obyvatele z okolí, byl vymezen prostor v Libušině údolí. Dělníci zaměstnaní v továrně Aeterna a obyvatelé vnitřního města se museli shromažďovat v zámeckém parku. Obyvatelé okrajových čtvrtí měli určena místa v blízkém okolí města. Naštěstí až do konce války žádný větší nálet na Třebíč neproběhl, jeho následky by byly asi tragické. Žádný kryt v Třebíči by zcela jistě neodolal přímému zásahu letecké pumy a v případě, že by puma dopadla do volných prostor, kde se při poplachu shromažďovalo obyvatelstvo, byly by následky zcela jistě fatální.
Foto: Muzeum Vysočiny Třebíč.
Foto: archiv Spolku historie letectví Třebíč.
Text: Zdeněk Prukner
Publikováno v katalogu k výstavě „Vzduch je naše moře“.