Příběh leteckého mechanika, Karla Fialy

Karel Fiala se narodil 7. 6. 1912 v Náměšti nad Oslavou. Jeho otec Josef Fiala pocházel z Vlkova. Pracoval jako kočí u kováře Stejskala v Náměšti nad Oslavou. Matka Františka pocházela z Okarce, pracovala na poli u sedláků a přivydělávala si praním prádla. Manželé Fialovi měli šest dětí, tři syny a tři dcery. Otec Josef a jeho dva starší synové, Josef a František, narukovali v době První světové války na frontu. Otec sloužil na ruské frontě u trénu. Syn Josef nejprve také na ruské frontě, později na italské frontě, kde přišel o oko. Jeho bratr František bojoval také proti Italům, utrpěl průstřel nohou. Válku naštěstí přežili všichni.

Karel Fiala coby klučina vpředu se svým tátou Josefem, mámou Františkou a staršími sourozenci.

V letech 1926 – 29 se Karel Fiala učil v Náměšti na stolaře. Po vyučení si našel práci v Třebíči a později v Brně. Už v té době mu učarovala letadla, a proto v listopadu 1927 vstoupil do Masarykovy letecké ligy. Jednalo se o celostátní organizaci, založenou v roce 1926, která měla více než sto poboček v mnoha městech. Jejím cílem byla propagace letectví mezi mládeží, rozvoj leteckého modelářství a plachtařství a výchova nových členů Československého sportovního i vojenského letectví a průmyslu. Karel Fiala byl po dobu dalších šesti let aktivním členem místní skupiny MLL v Brně. Jako zručný řemeslník se jistě zabýval stavbou leteckých modelů a navštěvoval letecké dny a produkce nejen v Brně, ale možná navštívil i letecký den, konaný v Třebíči v září 1931. Jeho syn vzpomíná na výlety s otcem, který mu ukazoval mohylu letce Peřiny, který se tehdy během letecké akrobacie zřítil a zabil poblíž Třebíče.

Legitimace Karla Fialy z organizace Masarykovy letecké ligy.

V roce 1933 byl Karel Fiala odveden na vojnu. Byl krátce po nemoci, léčil se s revmatickými potížemi. Na vojně se mu nemoc vrátila, a proto byl přesunut do divizní nemocnice v Praze na Pohořelci. Velitel nemocnice, podplukovník Milan Peša jej brzy potíží zbavil drastickou metodou, střídáním studených zábalů a ozařováním žárovkami. Karel Fiala se díky své dlouholeté činnosti v organizaci Masarykovy letecké ligy, dostal na vojně k letectvu. Nejprve prošel výcvikem na letišti Praha – Kbely, který ukončil v listopadu 1934.

V nemocnici na Pohořelci 1933.

Nápis na bedničce hlásá „Po výcviku 11.XI.1934“ – ve Kbelích na letišti.

Později působil jako mechanik draků a motorů u leteckého pluku 5 v Brně. Po vojně u letadel zůstal a sehnal si práci ve Vojenské továrně na letadla „Letov“ v Praze – Letňanech, později přešel do továrny Aero ve Vysočanech. V roce 1937 se oženil s Marií Vrbkovou z Třebíče, která pracovala jako služebná ve vile továrníka Budišovského v Borovině. Seznámil se s ní v roce 1930, v době, kdy Karel pracoval v Třebíči. Oba chodili cvičit do Katolické tělovýchovné jednoty Orel, kde se také poznali.

V době mobilizace v roce 1938 se Karel Fiala vrátil ke své vojenské jednotce. Jeho letka byla umístěna na polním letišti Dvůr Jalovisko, jižně od Brna. V okolí obce Měnín byla v té době dvě polní vojenská letiště a na nich byly umístěny tři letky stíhacích Avií B 534 a čtyři letky těžkých dvoumotorových bombardérů MB 200. Právě u bombardovacích „Blochů“ sloužil v době mobilizace Karel Fiala. Na poměrně malém území se tady shromáždilo dosti velké množství vojenských letadel, což muselo činit potíže i při vlastním letovém provozu. Ve dnech 19. – 21. září došlo k přesunu těžkých bombardérů i jejich pozemního personálu na letiště v Německém Brodě a v Křižanově. U Křižanova byly umístěny dvě letky bombardovacích letadel MB-200 brněnského leteckého pluku 5. Jednalo se o letku 81 a letku 82, určené především k nočnímu bombardování. U které z nich však sloužil Karel Fiala, to nevíme. Z jeho vzpomínek však jasně vyplývá, že právě v Křižanově se jeho služba během mobilizace završila. Během služby na tomto letišti došlo také k jedné tragické nehodě. Letoun MB 200.14 ze stavu 81. letky havaroval během nočního letu 27. 9. 1938 ve 20:12 hodin u obce Kadolec. Letadlo narazilo do kopce Svatá Hora. Dva členové posádky zahynuli a další dva vyvázli se zraněními. Vzhledem k tomu, že místo havárie se nachází jen asi 3 kilometry od letiště, je velmi pravděpodobné, že se Karel Fiala podílel na záchranných pracích. Velitelem 81. letky byl v době mobilizace štábní kapitán Václav Vondrák a letka používala krycí název Kukla. Dne 22. října 1938 byla letka demobilizována. Sousední 82. letka nesla krycí název Larva a jejím velitelem byl major letectva Otto Lazar. Karel Fiala ještě po letech vzpomínal na svou službu za mobilizace, hlavně na údržbu dvoumotorových letadel, přezdívaných pro svůj vzhled a nevalné letové vlastnosti „bedna“. Bombardéry, vyráběné u nás podle francouzské licence, byly v té době už dosti zastaralé a trpěly hlavně slabým výkonem motorů. Letci i pozemní personál se vždy modlili, aby jejich stroje bezpečně doletěly do cíle.

Ilustrační fotografie bombardéru MB 200.

Po okupaci Československa byl snižován stav dělníků v leteckých továrnách a o práci přišel i Karel Fiala, kterému se 18. srpna narodil syn Karel. Bylo třeba postarat se o rodinu a tak se z leteckého mechanika stal pomocník na železnici. Později se stal posunovačem ve Vysočanech. Jak válka pokračovala, mnoho zaměstnanců dráhy bylo posíláno na výpomoc do říše. Začátkem roku 1943 došlo i na Karla Fialu, který byl odeslán přímo do Berlína, který byl v té době poměrně častým cílem spojeneckých bombardérů. V noci útočila letadla Britská, ve dne pak velké svazy amerických „létajících pevností“. Karel Fiala sloužil na nádraží Fredersdorf bei Berlin a náletů si užil požehnaně.

V dubnu 1945 dorazili do Berlína ruští vojáci a zahraniční dělníci se mohli vrátit domů. Od 24. dubna Byl Karel Fiala s kamarády na cestě do Čech. Doprava byla rozvrácena, a proto většinu cesty urazili po svých. Jelikož na mnoha místech se ještě bojovalo, vedla jejich cesta přes Frankfurt nad Odrou do polské Poznaně a dále do Lvova. Přes hory se dostali v oblasti Východních Beskid, údajně je přes průsmyky převezla vozidla Rudé armády. Dále pokračovali zase pěšky přes Mukačevo a Užhorod do Košic. Tam našli Československý repatriační úřad, který měl být nápomocen běžencům. Ten košický však neměl jak pomoci, nezbylo jim než putovat dál po svých, už dost bolavých nohou, podél trati, kterou za sebou zničili Němci, až do Žiliny a na Bratislavu. Cestou žebrali o jídlo od lidí, kteří sami neměli kde brát.

Fialovi v roce 1943.

Ani v Bratislavě si moc nepomohli. Dlouho čekali na vlak, který však hned za městem zastavili Rusové a odpojili lokomotivu. Vlak už dál nejel, nezbylo, než jít pěšky do Brna. Z Brna se konečně posadili. Nejprve v autobusu do Adamova, kde byly zavalené tunely. Odtud už se jelo vlakem do Prahy. 1. června 1945 po šesté hodině ranní, po pěti týdnech putování byl Karel Fiala před svým domem v Počernicích i s malým bicyklem pro svého synka, který vláčel celou cestu z Německa.

Po válce se Karel Fiala vrátil na dráhu. Pracoval pak dlouhá léta jako signalista na hradle ve Vysočanech. Na letectví však nezapomněl a po celý život pozorně sledoval novinky a pokroky v letecké technice. Odebíral časopis Letectví a ze svého prvorozeného syna vychoval leteckého modeláře a plachtaře. Na důchod se manželé Fialovi vrátili zpátky do Třebíče, kde se zabydleli v domku Mariiných rodičů na Hadlízu.

Tak se končí příběh Karla Fialy, celoživotního fandy letectví, který letadla stavěl, ošetřoval a miloval, ale nikdy se nestal pilotem. Teprve v pokročilém věku mu jeho syn domluvil vyhlídkový let v An-2 během leteckého dne v Roudnici nad Labem. Pan Karel Fiala zemřel v Třebíči v roce 2004 ve věku 92 let.

Podle vzpomínek Karla Fialy zapsal vnuk Petr Fiala.

Podle vzpomínek Karla Fialy mladšího upravil Jaroslav Bašta.

V Třebíči 2020