Peřinova mohyla v Lorenzových sadech

Věnuji všem mnohým neznámým, kteří se podíleli na zbudování památníku letci, akrobatickému pilotovi Václavu Peřinovi, který zahynul dne 6. září 1931 při leteckém dnu v Třebíči.

Václav Peřina se narodil 30. 8. 1906 v obci Milíčeves nedaleko Jičína. Po ukončení obecné školy vystudoval reálné gymnázium v Jičíně. V roce 1925 nastoupil vojenskou službu a přihlásil se k vojenskému letectvu. Po všech přijímacích procedurách se stal ve svých 19 letech žákem pilotní školy v Prostějově. Ve výcviku dále pokračoval ve vojenské stíhací škole v Chebu. Během své vojenské kariéry se stal vojenským pilotem. Jeho služba pokračovala u 2. leteckého pluku v Olomouci. V roce 1929 končí aktivní vojenskou službu a v hodnosti četaře odchází s licencí pilota do zálohy.

Václav Peřina – předváděcí pilot – akrobat Moravského aeroklubu v Brně.
Foto: sbírka Jiřího Kabáta.

S létáním byl Václav Peřina spoutaný natolik, že ještě v roce 1929 vstoupil do řad Moravského aeroklubu v Brně, kde dostal na starost výcvik nových pilotů a předvádění akrobacie na veřejných vystoupeních aeroklubu. Velmi dramatické chvíle zažil již 26. května 1929 na leteckém dnu v Brně–Slatině. Zde předváděl četař Peřina akrobacii na letounu Letov Š-20. Během produkce došlo k vysazení motoru letadla. Ačkoliv se zdálo neodvratné, že se letoun zřítí do hlediště na diváky, pilot manévroval tak dobře, že zabránil velkému neštěstí. Letadlo se zřítilo na velký betonový hangár, aniž někoho zranilo. Stroj byl úplně rozbit, ale pilot vyvázl tehdy jako zázrakem bez zranění.

Létání a zejména letecká akrobacie v té době nebyla žádným jednoduchým procesem, ba naopak, při letu vznikaly různé situace, které pilot musel řešit intuitivně. Proto také docházelo k velkému množství leteckých nehod, z nichž mnohé končily smrtí pilota či celé osádky. Byla to doba, která je charakterizována a nazývána dobou „báječných mužů na létajících strojích“, v tomto rčení je i velký kus romantiky a zejména odvahy. Letci si byli vědomi nebezpečí, ale přesto denně vzlétali a posouvali tím pokrok dále kupředu. Mezi ně patřil také letec, akrobat Václav Peřina.

První letecký den v Třebíči

V neděli 6. září 1931 se konal v Třebíči za pořadatelství místního hasičského sboru letecký den Moravského aeroklubu Brno. Přistávací plocha byla na sklizeném poli statkáře Kršky za nemocnicí, jižně od vlakové trati na Brno. Začátek programu byl stanoven na druhou hodinu odpolední a vstupné pro dospělou osobu dělalo 4 koruny. Poplatek za 10 minutový let byl 50 korun. Zahajovacího letu se zúčastnil poslanec Josef Vaněk. Účast diváků byla velká, dobový tisk uvádí, že šlo o více než čtyři tisíce lidí. Nejednalo se jen o diváky přítomné na samotném prostranství, vyhrazeném pro letecký den, ale byli to i lidé, kteří letové ukázky sledovali z jiných míst v blízkém okolí. O samotném vystoupení pilota Peřiny jsem nenašel žádnou písemnou zprávu, mám na mysli počet a druh akrobatických prvků, které byly prováděny. Z dobových dokumentů však vyplývá, že Václav Peřina byl známým předváděcím pilotem a jeho letecké ukázky byly vždy vyvrcholením leteckých dnů. Program leteckého dne byl složen z více částí, počínaje zahajovacím letem s místními představiteli, přes ukázky letů nízkých a ve výšce, maximální a minimální letové rychlosti, až po rozhazování bonbonů mezi diváky. Ukázka letecké akrobacie bývala zařazena mezi poslední čísla v programu.

Dobový leták s programem leteckého dne v Třebíči.
Muzeum Vysočiny Třebíč.

Co můžeme říci k samotné tragické události? Osudný let absolvoval Václav Peřina na letadle typu Aero A-18. Jednalo se o stíhací letoun, který byl v té době postupně vyřazován z vojenských jednotek a dostával se tedy i do služeb civilních majitelů a aeroklubů. Bylo to živé letadlo vyžadující ruku zkušeného pilota, nevynikalo totiž příliš dobrou stabilitou letu. Jak uvádí dobový tisk, počasí v ten den nebylo úplně vhodné pro provádění letecké akrobacie. V dalším článku se můžeme dočíst, že pilot se po provedení akrobatických figur dostal do potíží, letadlo spadlo do „vývrtky“, ze které se jej pilot pokusil vyrovnat, ale ani napodruhé se mu to nepodařilo. Došlo k pádu letounu, jeho výbuchu a požáru. Letoun byl zcela zničen a pilot Václav Peřina nalezl v jeho troskách smrt.

Peřinova mohyla

Po tragické události bylo dohodnuto, že na místě neštěstí bude postaven pomník. I přes veškeré vynaložené úsilí se mi nepodařilo zjistit, kdo je autorem návrhu pomníku, kdo jej stavěl a jakým způsobem byl financován. Stavba byla dokončena už v září 1932 a slavnostně odhalena při prvním výročí tragické nehody.

Samotný pomník je postaven z více než třiceti žulových balvanů, které jsou pyramidovitě navršeny na sebe do výšky čtyř metrů. Základna pomníku má obdélníkový tvar o rozměrech 390 x 310 cm. Vlastní pomník je postaven na upravené ploše o délce šesti metrů, odtud vede deset kamenných schodů na spodní terasu o rozměrech cca 900 x 200 cm, kam byla původně přivedena přístupová cesta pro pěší, umožňující návštěvu památníku z Lorenzových sadů. Stavba je umístěna jen několik metrů od místa dopadu letadla ve vrchní partii svahu údolí, blízko jeho horní hrany.

Symbolem letectví je na památníku osazený kovový list vrtule o délce 180 cm a šířce 30 cm. Vrtulový list není ovšem původní a nepochází z havarovaného letadla. Byl na památník umístěn až v roce 1978. Původní dřevěná vrtule musela být nahrazena z důvodu silného poškození povětrnostními vlivy. Je pravděpodobné, že k náhradě dřevěné vrtule došlo v minulosti vícekrát. Ani v jednom případě však se nemohlo jednat o originální vrtuli z havarovaného letadla, neboť ta musela být velkou měrou zničena nárazem a následným požárem.

Na památníku jsou umístěny dvě kovové destičky. Spodní má rozměry 340 x 195 mm, je usazena na mramorovém podkladu a nese nápis:

Zde v troskách letounu A 18 zahynul
6. IX. 1931 v 16 hod. 30 minut pilot, letec
Václav Peřina
nar. 30. VIII. 1906
Čest jeho památce

Destička v horní části památníku nese symbol Moravského aeroklubu v Brně, což vystihuje jak účast aeroklubu na leteckém dnu, tak i na vytvoření památníku.

Dne 7. září 1946 byla u mohyly organizována vzpomínková slavnost k uctění památky letce Václava Peřiny, při které členové třebíčského aeroklubu Marie Adamová a Vratislav Pouček položili věnec a ostatní členové aeroklubu drželi čestnou stráž spolu s členy místní hasičské jednoty. Krátký projev tehdy přednesl Ing. V. Pisk.

Čas plynul dále a mohyla se stala výletním místem pro nedělní rodinné procházky i místem her pro kluky z Třebíče. Současný stav památníku je dosud dobrý, došlo však ke změnám ve vlastnictví pozemku, na kterém je umístěn. Vlastníkem pozemku je soukromá osoba, a tím se také mění možnost návštěv samotné mohyly. Původní přístupová cesta již neexistuje a pozemek zarůstá pozvolna lesem. Také horní hrana svahu údolí, na kterou kdysi Peřinův letoun dopadl, připomíná dnes nejspíše nepovolenou skládku stavební suti. Je smutné, že právě naše doba se projevuje neúctou k památkám na vlastní minulost.

Na závěr přikládám přepis protokolu komise, která vyšetřovala okolnosti letecké havárie v Třebíči:

„Protokol o komisionelním zjištění příčin havárie letadla Moravského aeroklubu imatrikulační značky OK-ACN řízeném pilotem Václavem Peřinou, jež se udála dne 6. září 1931 o 16 hod. při pořádání leteckého dne v Třebíči.

Letecký den v Třebíči uspořádán byl Moravským aeroklubem za součinnosti místního hasičstva. Letiště pro tento podnik bylo vyhlédnuté na východní straně města na pozemcích pana statkáře Kršky. Dva pozemky sloužící za letiště mají rozlohu asi 700 x 500 m, s mírným sklonem ku severovýchodu. Při panujícím větru jihozápadním přistávala létadla proti tomuto svahu. Letadla přiletěla na letiště již dopoledne a přistála v pořádku. Ve 14 hodin 30 minut zahájen byl program leteckého dne zahajovacím letem, jehož se zúčastnil pan starosta města Třebíče, poslanec Josef Vaněk a městský tajemník pan Klusáček. Poté prováděny byly jednotlivé body programu. Při osmém čísle programu „ukázky leteckých evolucí“ startovalo zmíněné letadlo řízené pilotem V. Peřinou a provedlo jich ukázky. Po jejím skončení letělo letadlo od letiště po větru směrem východním ve výši as 250 m. Ve vzdálenosti 1500 m od diváků počalo mírně sestupovati a prováděti zatáčku doprava, pravděpodobně na přistání. Tu v polovině zatáčky kleslo náhle letadlo as o 100 m, pilot letadlo (pokud bylo viděti) bez plynu podrovnal, letadlo ihned nato spadlo podruhé po hlavě, pilot jej opět vyrovnal as ve výši 70 m nad terénem, jelikož však neměl pravděpodobně dostatečné rychlosti a jelikož panoval silný vítr, letadlo spadlo po hlavě potřetí a zmizelo za obzorem (při pohledu od letiště). Okamžik nato vyrazil z místa dopadu sloup černého dýmu a letadlo počalo hořeti. Podepsaní, kteří byli rovněž očitými svědky neštěstí, běželi na místo dopadu (as 10 min.), než však místa dostihli, letadlo již dohořívalo. Podle dodatečného zjištění lékaře pilot byl okamžitě mrtev, neboť utrpěl proražení lebky, zlomení páteře, mnohonásobné zlomeniny nohou a rukou, roztržení břišní dutiny.

Na místě samém bylo zjištěno, že pilot při zatáčce po větru dostal se nad styk tří strmých údolí, hlubokých as 60 m a po posledním vyrovnání letadla vrazil do stráně údolí as 10 m pod náhorní rovinkou. Letadlo dopadlo na vyčnívající skalku, takže náraz byl velmi prudký a ničím tlumený. Pokud poloha trosek ukazuje, bylo letadlo při dopadu v horizontální poloze a i po nárazu zůstalo kompaktní.

Po vychladnutí trosek a vybavení mrtvoly prohlížel podepsaný tyto a zjistil, že nosná lana, protilana, výztuhy uvnitř křídel a lana zavětrovací na levé straně jsou neporušená. Na pravé straně zavětrovací lano, jdoucí od předního nosníku dolní plochy k zadnímu nosníku horní plochy bylo přetrženo, pravděpodobně následkem nárazu křídla na skálu. Pákové řízení (tyč) nebyla vůbec nalezena, jelikož byla z duraluminia a při požáru se roztavila. Zato však ocelový kroužek, držící řídící lana výškového kormidla na páce, jakož i tato lana byla neporušena. Rovněž tak lana ku směrovému kormidlu. Křidélka provedená z duraluminia byla prohořelá, ale trubka tato křidélka nesoucí, jakož i celé soutyčí pák, vedoucí od křidélek z horní plochy ku řízení, byla neporušená. Při nárazu podvozek byl utržen a sklopen pod trup. Karter motoru byl rozdrcen, rovněž tak hlavní benzinová nádrž, čímž způsoben byl požár letadla. Plynová páka postavena byla na „zavřeno“. Vypínač nalezen nebyl.

Z polohy trosek, jakož i z toho, co podepsaní sami viděli, možno usuzovati, že příčina neštěstí nebyla způsobena poruchou stroje, nýbrž tím, že při provádění zatáčky doprava po větru, letadlo následkem klesajícího proudu vzduchu v rokli bylo jím strženo, a pilot při vyrovnávání letadla bez plynu ztratil tolik na výši a rychlosti, že se mu nepodařilo již letadlo vyrovnati.“

 

Text: Jiří Kabát

Publikováno ve vlastivědném sborníku Muzea Vysočiny Třebíč 15/2016

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.